Asi všichni víme, že mnohé starší české filmy jsou v podstatě ikonické. Každý z nás zná alespoň jeden český titul, který rád sleduje. Zajímavé však je, že až na skutečně drobné výjimky se již tak kvalitní filmy v současné době netočí. Když se nad tím zamyslíme, najdeme pouze romantické komedie, případně seriálové kriminálky. Nic jiného se v podstatě netočí. A pravdou je že k tomu existuje dobrý důvod.

Tím hlavním a nejdůležitějším jsou samozřejmě finance. Jelikož se za doby komunismu filmy využívaly mimo jiné také k propagandě, bylo i jejich financování mnohem štědřejší, než je tomu dnes. Filmaři si tak mohli dovolit kvalitnější scénáře, lepší efekty a mnoho dalšího, a to se samozřejmě projevilo na celkové kvalitě.

Také je zde fakt, že stát měl také zájem na to, aby filmová produkce měla určitou míru kvality. Proto existovala kontrola kvality, která filmaře nutila, aby z valné části netočila v podstatě „škváry“. To v dnešní době neexistuje, a je pouze na divácích, na co budou koukat. Dnes tedy režiséři točí to nejjednodušší a nejlevnější, co si mohou dovolit.

Jistě, dalo by se říci, že diváci by na nekvalitní filmy odmítli chodit, to ovšem není tak docela pravda – pokud bude mít film dostatečně dobrý marketing a také nebude k dispozici v podstatě nic jiného, pak se na něj lidé budou dívat, a po čase si na tento nižší standard zvyknou. A to je něco, co pozorujeme v naší české společnosti.

Problémem je také nedostatek kvalitních herců. Faktem je, že u nás není příliš z čeho vybírat, a ti skutečně kvalitní herečtí kádři pomalu stárnou. Noví se však, jak se zdá, nerodí, a není divu. Jsme malá země, a tak výběr není ani zdaleka tak velký, jako například v USA. Nepomáhá tomu ani fakt, že naše školství je dlouhodobě podfinancované, a to včetně našich hereckých škol. Nelze se tedy divit tomu, že naše dnešní filmy nejsou nijak kvalitní.